* 3.12. 1893 v Komárově u Hořovic

+ 21.5 1968 v Litoměřicích

Od roku 1909 studoval malířství – všeobecnou školu, na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Loukoty a Bukovace. Po jejím skončení odcestoval studovat na speciálku budapešťské Akademie k profesoru Ferenczy-Karolymu. V roce 1918 se vrátil zpět na pražskou Akademii k prof. Pirnerovi, kde mu v roce 1921 bylo uděleno absolutorium. Po válce, kterou prodělal na východní a italské frontě měl jako malíř horší příležitost se uživit, začal se tedy věnovat malbě keramiky.

Začínal u hrnčíře Žáčka ve Vysokém Újezdě u Mezouně. Nejvíce se však naučil v Kostelci nad Černými lesy, v dílně Aloise Vondráčka, kde se setkal s technikou majoliky, poté se postupně věnoval malování kameniny v dalších kosteleckých dílnách (u F. Záruby, J. Stuchlíka, J. Živce) V letech 1926 – 1932 putuje po celé řadě dílen, kde se zdokonaluje v různých technikách malování, dokonce tvoří sám na hrnčířském kruhu a navrhuje nádoby. Takto pracoval např. v Granitonu ve Svijanech – Podolí, u A. Ťoupala v Praze – Břevnově, v porcelánce ve Slavkově u Karlových Varů, u J. Lexy v Hamru u Třeboně. Nejvíce let však strávil v Klínci u Šimůnků, neboť zde nalezl pravou tvůrčí svobodu, nebyl zde omezován a měl zcela volné ruce ve své tvorbě, což nebylo v jiných dílnách zvykem. Navíc Šimůnky velmi uznával, vážil si jejich poctivosti a řemeslného umu. V Klínci tedy pobýval a maloval keramiku s různými přestávkami, od roku 1935 do roku 1946, kdy odešel do Levína, kde chtěl navázat na starou hrnčířskou tradici.

Zdislav Hercík v Levíně

Roku 1946 přichází Zdislav Hercík na pozvání litoměřického regionálního sboru a hlavně jeho dávného přítele, ředitele litoměřického muzea ak. sochaře Jaromíra Fialy do Levína. Začíná se tak další etapa jeho bohatého života. Zde se usadil v poslední levínské hrnčírně a s několika pomocníky rozjel výrobu engobované dekorativní keramiky a hliněných žertovných zvířátek, která s oblibou tvořil již předtím. V Levíně studoval místní dějiny hrnčířské výroby, sbíral keramiku, kopal střepy a spolupracoval s litoměřickým muzeem, které díky němu získává ucelenou vývojovou kolekci levínské keramiky. Zasloužil se také o znovuzrození tzv „levínské engoby“, když vyrobil pohár s tímto nápisem a symbolicky ji uvedl opět v život. V roce 1954, u příležitosti jeho 60. narozenin byla uspořádána výstava keramiky a obrazů, ke které byl vydán i katalog. Podle vyprávění pamětníků byl Zdislav Hercík velice příjemným společníkem a vypravěčem, zajímal se o přírodu a vše nové, byl uznáván spoustou umělců, kteří za ním na Levín často jezdili. V roce 1957 se asi na dva roky dočasně přestěhoval do Kamýku u Litoměřic, odkud se opět vrátil do Levína, ovšem ne již do hrnčírny, ale do bytu v bývalé radnici. Zde bydlel až do své smrti v roce 1968. Je pochován na litoměřickém hřbitově.