Poslední hrnčírna

Původně selská usedlost byla ve vlastnictví rodu Arletů (Jiří 1660) a Šarchanů (Jan 1706, Jan Václav 1736). Dále náležela hrnčířskému rodu Roudničků (Jan 1772, Kajetán 1807). Po požáru města v roce 1791 byla přestavěna, poslední velké stavební úpravy jsou z přelomu 40 – 50 let. Tehdy proběhla rekonstrukce na keramickou školu, která měla být přičleněná k litoměřické krajské manufaktuře a vedená olomouckou rodačkou německého původu sochařkou Gertrudou Kudielkovou. Z této doby pochází patrová muflová pec.

Po válce již k zahájení provozu školy nedošlo. Poslední levínskou hrnčírnu koupil od obce Státní statek Lovečkovice. V roce 1946 přišel do levínské hrnčírny ak. mal. Zdislav Hercík, terý zde pracoval asi do roku 1956. Poté zde působili např sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet, malíř Vacek, architekt Lasovský. V 70. letech koupilo objekt družstvo invalidů INVA. V letech 1967 – 1979 zde žili a pracovali manželé Milada a Ivan Břešťanovi, kteří původní muflovou pec na uhlí předělali na pec na dřevo a vyráběli tu pro družstvo INVA dřevem pálenou kameninu. Po jejich odchodu působili v hrnčírně Jan Sládek a Pavel Oktábec. V roce 1985 koupil dům sochař Milan Žofka.

Od roku 2016 je hrnčírna ve vlastnictví hrnčířky Magdalény Brožové, která je spoluzakladatelkou spolku Levínská keramika. Spolek si dal za cíl obnovu tradice levínské keramiky a zejména obnovu hrnčírny čp 10 a její unikátní patrové pece. Hrnčírna slouží a nadále bude sloužit setkávání nejen keramiků, společné tvorbě i kulturním akcím.